Navigace

Obsah

Nejstarší historie
V roce 1261 byl v těchto místech založen cisterciácký klášter. Dispozice těchto klášterů bývaly vždy téměř shodné, přesto o podobě toho zdejšího nemáme žádné doklady.
V závěru 16. století zde byl na jeho místě vystavěn renesanční zámek, ale ani v tomto případě se podrobnější záznamy nedochovaly. Historie mluví jen o dostavbě budovy předzámčí začátkem 18. století. Renesanční zámek byl zcela zbořen krátce po r. 1750 kvůli výstavbě nového zámku.

18. století
Podle dostupných pramenů byla zámecká zahrada dokončena současně s dostavbou zdejšího zámku, tedy okolo roku 1776. 
Řešení dispozice zahrady bylo velmi komplikované, protože
- muselo počítat s předzámčím, kde je hlavní vjezd do areálu.
- celá severozápadní strana terénu se původně výrazně svažovala k říčce, lemující ulici Ve štěpí (dnes Štěpská), proto byl terén výrazně upraven navážkou na současnou výšku.
- prostor zahrady za západním zámeckým průčelím se náhle zužuje, protože na severní straně terén klesá strmým svahem do Štěpské ulice.
- na jižní straně tehdy sice ještě nestála budova Špitálu Milosrdných bratří, ale i tak nebyl prostor za zámkem příliš široký.
- teprve za svahem tzv. Růžového kopečku (dnešní vyhlídka) se zámecká zahrada rozšiřuje severním směrem dolů k řece a nahoru jižním směrem k dnešní silnici na Zlín.
Tuto stísněnou terénní situaci maskoval Blümegenův architekt velice zdařile:
- zúžený úsek za západním průčelím sevřel stříhanými lipovými alejemi (tzv. špalíry), které tvoří jakési postranní koridory podél střední cesty a končí nad bývalým Růžovým kopečkem, odkud je výhled na rybník, kdysi lemovaný záhony žlutých kosatců a keři japonských pivoněk.
- poměrně široké prostranství mezi předzámčím a zámkem, kudy protékal mlýnský náhon, dnes už bohužel nefunkční, řešil částečně ve francouzském stylu tak, že rozdělil střední část symetricky podle vjezdové cesty do dvou ozdobných záhonů. Ostatní plochu však už osázel volně stojícími solitéry.
- když byl v roce 1781 na jižní straně zámku založen Špitál Milosrdných bratří, byla vystavěna kamenná zeď, která oddělovala klášterní zahradu od zámecké, navazující na východní stěnu jižního křídla. Podobně byl oddělen i malý parter za severním křídlem. Parter byl součástí tzv. Francouzské partie, která tvořila nejbližší okolí zámku a vycházela z principu francouzského klasicismu.
- parter před zámkem tvořila dvě lichoběžníková pole, symetrická podle osy budovy. Na nich byly (a jsou) umístěny sochy dvou gladiátorů od sochaře Ondřeje Schweigla.
- tvarované stěny – špalíry – lemovaly parter a pokračovaly až k vyhlídce nad bývalým Růžovým kopečkem.
Jak vypadala dolní, otevřená část zámecké zahrady v 18. století, nevíme. Můžeme se jen dohadovat, jestli byla naplněna představa architekta, dochovaná na plánu z poslední třetiny 18. století: podle něj
- se na levém břehu řeky nacházela tzv. Anglická partie, inspirovaná novou vlnou nastupujícího romantismu. Tvořily ji horské stráně, louky, louka s břehovými porosty.
- u jižní hranice parku byly pstruhové sádky a třešňový sad, uprostřed lesů ve svahu stál velký Randevouz a nedaleko od něj tzv. Ruina, Stosserfall a Petersbad.
- velká štěpnice byla rozčleněna hlavními cestami na různě velké plochy, ve kterých se pěstoval vždy jeden druh dřevin. Největší část zaujímala Jablečná partie (686 stromů), Hrušková partie (124 stromů), Švestková partie (1188 stromů)…
- napravo od štěpnice za příjezdovou cestou k zámku byla tzv. Kuchyňská zahrada, ohraničená kamennou zdí.
- v severní části byly oranžérie, ananasový dům a jiné stavby typické pro tuto dobu.
- pozemkem protékaly 2 malé potůčky, využívané zřejmě k zavlažování a k provzdušnění chovných nádrží.
- rozloha původní dispozice zahrady byla asi 2x větší než je v současnosti a zasahovala pomocí alejí i daleko do volné krajiny.
- na západní straně pokračovala hranice až k dnešní Nádražní ulici, která tvořila její severní hranu. Zde se zachovala hraniční kamenná zídka, donedávna i s původním kaštanovým stromořadím.
- celkový obvod zahrady byl 3042 m a měl plochu 57 měřic (11,4 ha).

19. století
Pokud byl plán klasicistní zahrady skutečně realizován, pak muselo ve 20. letech 19. století dojít k podstatným úpravám zámeckého parku a indikační skica z roku 1829 zachycuje už novou podobu zahrady:
- rozloha je oproti původní dispozici podstatně menší, asi o polovinu. Jsou odděleny plochy štěpnice a zeleninové zahrady.
- nová zahrada je pojata v romantickém duchu jako přírodně krajinářský park a z původní kompozice jsou ponechány pouze tvarované lipové špalíry, severní příjezdová cesta lemovaná topolovou alejí a Petersbad.
- z původních porostů jsou některé stromy zachovány jako kostra nové kompozice – např. několik topolů z doprovodné aleje kolem řeky.
- v okolí zámku jsou zrušeny štěpnice, špitální zahrádka, boční parter a část lipových špalírů.
- bylo přeloženo koryto mlýnského náhonu a hlavní plochu nyní tvoří louka se solitérními stromy a porosty vysokých dřevin, umístěných tak, aby rámovaly zámek a vzbuzovaly dojem, že stojí uprostřed přírody.
- budovy předzámčí jsou pohledově izolovány výsadbou keřů.
- příjezdovou cestu k zámku od města lemují výsadby květin a podél mlýnského náhonu byly vysázeny pivoňky a stromkové růže.
- na fasádě jsou po úroveň římsy do výše prvního poschodí tvarovány rostliny na trelážích.
- na parteru s gladiátory na západní straně zámku nahradil tvar lichoběžníkových polí půloblouk, rozdělený hlavní cestou v ose budovy. Nově vzniklé části pak jsou dál členěny cestičkami a solitérně zde byly umístěny květinové záhony.
- tvarované špalíry již nenavazují na budovu, ale stále lemují parter a vedou až k místu předpokládané kaskády.
Výrazně se změnila kompozice původní tzv. Anglické partie:
- bylo přeloženo koryto řeky na hranici bývalé štěpnice a na jeho místě byl vybudován malý rybník. Jeho výpusť zůstala na hlavní ose a drobný odtokový potůček se na ni při svém vtoku do řeky také vrací.
- z původní topolové aleje podíl řeky bylo ponecháno pouze několik stromů, které tak tvoří výrazné vertikální dominanty.
- břeh rybníka byl osázen smutečními vrbami a pobřežními rostlinami, což vytváří iluzi meandru a dodává prostředí na přirozenosti.
- tvůrce využil členitosti terénu k otevření zajímavých pohledů na louky se solitérními stromy a skupinami keřů. Hlavní vyhlídka na dolní louku je umístěna na konci tvarované aleje a svah pod ní byl osázen růžemi v ornamentálních záhonech.
- jednotlivé druhy dřevin jsou vysázeny po skupinách, aby se zvýraznil jejich efekt.
Ve svahu nad rybníkem byla vytvořena obdélníková plošina využívaná jako jízdárna pro poníky a později, na konci 19. století, jako tenisový kurt. Podle vyprávění pamětníků byl někde ve stráni umístěn malý altán a při vtoku výpusti do řeky také původní kamenné klasicistní lázně.